Je spíše jakousi respektovanou daností, prostorem pro Ivanův oblíbený lov, do něhož se pokouší zasvětit syna Kolju (Gera Avdočjonok), protože ví, že jeho fyzickou nedostatečnost a zranitelnost nezmění ani soucitná otcovská péče.
Sledování tohoto dvouhodinového opusu připomíná podobně dlouhou pravoslavnou mši v chrámu bez lavic, již věřící absolvují v nepohodlí, ve stoje, a která v závěru zdůrazňuje jakousi duchovně-fyzickou katarzi, mlčenlivé přijetí odpovědnosti…