Václav se poprvé v písemných pramenech uvádí roku 1465, kdy po svém otci převzal rodové sídlo v Boskovicích. Za ženu si vzal Kunku (Kunhutu, Kateřinu) z Kravař a ze Strážnice, se kterou vyženil panství v Račicích.
Po smrti bratra Václava se jeho majetek rozšířil také o moravskotřebovské a rudské panství. Než dosáhl plnoletosti spravovali panství jeho poručníci, kterými byli VáclavzBoskovic a na Bučovicích, po jeho smrti pak Albrecht z Boskovic. [2 ]
Vaněk Černohorský zBoskovic byl už v této době moravským zemským hejtmanem. Vlastnil a rozmnožoval značné majetky, ke kterým patřily kromě Černé Hory či Boskovic např. panství Cimburk, Louka či polovina Letovic.
Pánové zBoskovic jej pak drželi až do roku 1547. Boskovicové stáli v popředí šlechtických rodů už za Lucemburků. V průběhu 15. století náleželi pánové zBoskovic vedle Pernštejnů a Rožmberků k nejbohatším šlechticům v českých zemích.
Před pěti sty lety druhý den po svátku Jana Křtitele, tedy 26. června 1520, zemřel na zámku v Letovicích jeden z nejvzdělanějších mužů své doby, muž s pestrým osudem, šlechtic a mecenáš Ladislav z Boskovic.
Před 7 měsíciTatínek pana Šembery zBoskovic, pan Václav z Boskovic a také maminka Marie, pozvali k sobě otce kvardiána bratří minoritů brněnských, aby s ním uzavřeli společnou smlouvu.
Básník a rektor městské školy u Sv. Mořice v Olomouci Matheus Seibisius z Falkenberku mu 1565 připsal latinskou báseň Carmen de instauratione salutis humanae per nativitatem pueri Jesu Christi.
Jednou z nejdůležitějších postav historie zámku i města byl Ladislav Černohorský z Boskovic (asi 1455-1520), který pocházel z jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů.