Plavuně se vyvíjejí již od prvohor, konkrétně od pozdního siluru (cca před 425 miliony lety); intenzivně se rozšířily v devonu a svého vrcholu dosáhly v karbonu, kdy jejich rozsáhlé porosty daly vzniknout dnešním černouhelným slojím.
V aktuální taxonomii je pojímán buď široce, v takovém případě zahrnuje asi 50 druhů včetně zástupců rodů plavuník (Diphasiastrum) a několika dalších, nebo úzce: pak obsahuje druhů pouze 15.
Na jihu se nachází v horách Jižní Ameriky, kde dosahuje nejjižnějšího bodu, v provincii Jujuy v severozápadní Argentině, na Nové Guineji a na ostrovech Marquesas v Tichém oceánu, ale je vázán na vlhké podnebí po většinu roku (v chladném…
Listy jsou nestejně velké, šupinovité a na neplodných větévkách uspořádány ve čtyřech řadách. Výtrusné klásky vyrůstají po dvou až pěti, na dlouhých vidličnatě větvených stopkách.
Čeleď jednoletých nebo vytrvalých vždyzelených výtrusných rostlin z řádu Lycopodiales (plavuňotvaré), třídy Lycopodiopsida (vlastníplavuně), oddělení Lycopodiophyta (rostlin plavuňových), podříše Tracheophyta (cévnaté rostliny).
15. 6. 2004Paleontologové ze Západočeského muzea v Plzni už mají jasnou představu, jak ve skutečnosti vypadala několik stovek miliónů let stará plavuň, jejíž zkamenělinu objevili v říjnu 2002 v bývalém černouhelném dolu v Radnicích na Rokycansku.