Chammurapi (též Chammurabi) byl šestý král starobabylonské říše ze Sumu-abumovy amoritské dynastie, který vládl v letech 1792–1750 př. n. l. Proslul především jako zákonodárce – vydal tzv.
Roku 1760 porazil Chammurapi Babylónský v poli armády Mari a Malgia a obsadil celou mariskou zemi. K tomu města v Šubartu/Assyrii Ekallátum, celé Burundum a Zalmaqum v Pochábúří a vnutil jim spojenecké smlouvy; ovládl tedy severomesopotamský…
Moc Semitů ve střední a jižní Mesopotamii na čas oslabila a většinu bývalé říše ovládli z pohoří Zágros Gutejové/Guti, Gutium, národ původu neznámého nemluvící semitským jazykem a mající světlou kůži.
Dílo babylónského Amorejce v platnosti nebylo, byl to literární výtvor dochovaný na kamenné stéle, jakási vise, vymezující úrokové sazby a tresty za nedodržení plateb (codex Chammurapi).