Hrdlička žije pouze monogamně. Tedy, hledá si stálého partnera. Mláďata se líhnou v průběhu 1 dne a jsou krmena oběma rodiči, nejprve tzv. „holubím mlékem“, později natrávenou potravou z volete.
Má celkově šedavé zbarvení, hřbet a křídla jsou černošedé, s rezavými lemy per. Typickým znakem je bílá skvrna po stranách krku s kontrastními černými proužky.
V přírodě můžeme tuto hrdličku slyšet až skutečně s příchodem opravdového jara, nejdříve koncem dubna, ale spíše až v prvních májových dnech. Není pochyb, že se každému z nás při tomto hlasu v duchu vybavují úvodní verše Máchova Máje.
Na většině hnízdišť severně od Středozemního moře je tažná, dříve bylo právě Středomoří považováno za její hlavní zimoviště, ale pozdější výzkumy prokázaly, že většina hrdličekdivokých tráví zimu v širokém pásu savan jižně od Sahary.
Hrdličkadivoká je to tažný druh, který každý rok podniká dlouhou cestu mezi hnízdištěm a zimovištěm? Protože má velmi rychlý metabolismus, musí denně požírat velké množství potravy.
Hrdličkadivoká má však i další symbolické významy, které jsou o poznání smutnější. Je to jeden z nejrychleji mizejících ptačích druhů evropské krajiny a svědek toho, že současná „péče“ o krajinu způsobuje bezprecedentní pokles biodiverzity.
28. 2. 2019Tradiční symbol lásky a víry, hrdličkadivoká, dostala od českých ornitologů titul Pták roku 2019. Chtějí upozornit veřejnost na fakt, že v přírodě ubývá prostor, kde by mohli tito pestří tažní holoubci žít.