Brzy poté následovala jeho jeden z nejvýznamnějších románů Betonová zahrada (1978) o čtyřech sourozencích, kteří žijí po smrti svých rodičů sami a hrají podivnou „hru na dospělé“. Dále pak romány jako např.
A férfi a vonatablaknál áll. Szürke, kora tavaszi táj. A felhők szinte ráfekszenek a lapos, elmosódó síkságra, amelyből csak a sínek mellé telepített távírópóznák emelkednek ki.