Brzy poté následovala jeho jeden z nejvýznamnějších románů Betonová zahrada (1978) o čtyřech sourozencích, kteří žijí po smrti svých rodičů sami a hrají podivnou „hru na dospělé“. Dále pak romány jako např.
McEwanův příběh jedné svatební noci z počátku šedesátých let, zasazený do krásného prostředí na pobřeží jižní Anglie, nabízí hluboké zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů.
Je to svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že