konotace [lat.] 1. jaz. afektivní, emotivní složka významu jistého jaz. výrazu, která se asociativně připojuje k jeho pojmové výrazové složce; popř. se k. rozumí všechny přídavné asoc. významové složky výrazu; 2. filoz. konotací jaz. výrazu v protikladu k jeho denotaci se rozumí vlastnost nebo…
Konotace znamená transformaci člověkem přijaté jazykové formy (slova, věty, tahy malířova štětce, architektonická skica, dendrologická struktura ...) v informaci vytvořenou z ní v jeho psýše. Je to přiřazení (informačního) významu té formě. Uvedená transformace je vágní, subjektivní a emocionální, měnící se od člověka k člověku a u každého z nich v čase. V mimořádném případě, kdy se podaří (vnitřní) vágnost anulovat, mizí subjektivita a emocionalita i časová závislost transformace, ta je pak… Wikipedie
© 1996–2025 Seznam.cz, a.s.