Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života.
Karel HynekMácha jejím textem zcela opustil někdejší básnické zvyklosti a vydal se na odvážnou cestu romantismu, za jehož hlavní postavu je právem považován.