Arrheniova teorie definovala kyseliny jako látky schopné odštěpit svůj proton a zásady jako akceptory protonu, což platilo pro protická rozpouštědla.
Nová teorie definuje kyselinu jako akceptora elektronových párů, což zahrnuje kationty, molekuly s násobnými vazbami na centrálním atomu, molekuly s volnými d-orbitaly na centrálním atomu nebo elektronově deficitní molekuly.
Kyseliny mohou být také elektrofilní částice, jako je fluorid boritý, chlorid železitý nebo síranový anion.
Skupinu karboxylových kyselin tvoří velké množství kyselin, které jsou charakteristické svojí karboxylovou skupinou COOH.
Pufry, neboli tlumivé roztoky, jsou nejčastěji dvojsložkové systémy obsahující roztoky slabých kyselin a jejich solí nebo slabých zásad a jejich solí, přičemž účinný pufr musí obě složky obsahovat v řádově si odpovídajících koncentracích.
17. 8. 2019165 tis. zhlédnutíDalší video ze série Chemické názvosloví, tentokrát o kyselinách. Budeme se věnovat jak bezkyslíkatým tak i kyslíkatým kyselinám. Zopakujeme si oxidační čísl...